V japonském názvosloví je označujeme jako kata, čínsky mluvící styly jím říkají taolu, setkáme se i s univerzálními názvy jako forma nebo stínový boj. V zásadě se jedná o soubory po sobě následujících bojových technik, překroků, přeskoků atd., které bojovník provádí sám, při absenci soupeře. Tyto sousledné sestavy jsou vždy předem dané, většinou jsou pevnou součástí stylu a jsou jako tradice předávány a učeny někdy i po stovky let. Kromě samotných technik se očekává stejné bojové nasazení jako při skutečném boji, práce s dechem, koordinace pohybů, očí i mysli. Často jsou prováděny v nízkých hlubokých postojích, překroky mají přesně dané rozmezí a rozsah. Bojovník si „představuje“, že bojuje. K čemu to?

Ačkoliv zejména bojoví sportovci nejsou s to pochopit význam sestav, bojoví umělci moc dobře vědí, k čemu slouží. Je třeba si uvědomit, že význam katy nespočívá v jejím tupém opakování, ale ve vědomém chápavém pohybu. Není cílem naučit se techniky provádět jako robot a automaticky následujíce za sebou. Smyslem cvičení je osvojit si techniky jako takové, v plném rozsahu kloubního i svalového aparátu, „dotáhnout“ techniky dokonce, aniž by nás zabrzdilo tělo soupeře. Zejména pro začátečníky na poli bojových umění jsou katy skvělým způsobem pro celkové posílení těla, roztažení svalů a šlach, zrychlení koordinace.

Při skutečném boji by mohlo být nebezpečné nastoupit do zápasu bez dokonale zvládnutých technik. Proto byly vymyšleny sestavy, které mají boj simulovat a umožnit dennodenní procvičování bez nutnosti sparring-partnera. Jedná se o svým způsobem drill, který používají bojoví sportovci k nacvičování úderů a kopů, jen s tím rozdílem, že arzenál technik a pohybů je zde nesrovnatelně větší. I takové techniky, které třeba mají historický základ, nicméně dnes nejsou pro boj nejvhodnější, nás učí dál pracovat s tělem a zlepšovat celkovou kondici.

Argumentem proti sestavám je názor, že tak hluboké postoje v boji nikdy nevyžijeme a že je k ničemu snažit se o vysoké kopy z nízko položeného těžiště. Protiargumentem je fakt, že čím nižší postoje dokážeme ovládat a z nich provádět techniky, tím silnější a výše mířené mohou být naše kopy. Hluboké postoje v sestavách si kladou za cíl protahovat svaly nohou a kyčle a zároveň nohy posilovat. Je anatomickým faktem, že nejvýše mířený boční kop není nic jiného než vertikálně postavený „provaz“ jako prvek strečingu. Stejným příkladem může být postoj lukostřelce (zenkutsu-dači) v přirovnání k přímému kopu kolenem (hiza-geri). Když postoj nacvičujeme, jsou kyčle v maximálním roztažení po přímé linii a přední noha je pokrčená v koleni. Obdobné držení nohou je při provedení kopu kolenem.

I když nikdy v boji nebude dost času a prostoru pro provedení dokonalého kopu kolenem na bradu tak, jak je popsáno, bude tělo schopné je provést. V praxi to bude vypadat tak, že budeme-li chtít kop provést ne úplně v maximálním rozsahu, bude o to silnější, neboť ten svalový potenciál tam je.

Dalším významem sestav je zdravotní hledisko. Provádění různorodých technik v různém uspořádání naučí tělo pracovat s přívodem krve do různých částí těla a při dostatečně dynamickém provádění sestav se tělo učí pracovat se zásobami energie. Nemělo by se nám potom stát, že se nám v boji zamotá hlava nebo uvidíme mžitky před očima z důvodu nedostatku vzduchu nebo energie pro svaly. Jak ale víme, k tomu je třeba provádět katy dynamicky, naplno, v maximálním možném rozsahu pohybu a se správným ovládáním dechu.

Nesmíme si ale myslet, že samotný trénink sestav z nás udělá dobré bojovníky. Sestavy nás učí techniky provádět v předem nastavené následnosti a v předem připravených přechodech. V ideálním případě bychom se měli z dané sestavy učit pohyby také tím, že si jednotlivé dané sekvence včetně postojů, případně volné techniky samotné, vyjmeme z celku a budeme je procvičovat zvlášť. Ať už ve formě samotného opakování do vzduchu nebo ve dvojicích jako aplikaci fiktivní bojové situace. Z tohoto důvodu si některé bojové systémy vytvořily pevně daná cvičení ve dvojicích, v nichž jeden představuje útočníka a druhý se brání krátkou kombinací z katy.

Bylo by chybou myslet si, že kata má být taneček bez smyslu a účelu, zbytečné rigidní následnosti kombinací, kterým nikdo nerozumí. Kdyby tímto byly, už dávno by byly zavrženy. Bohužel, někdo jim ve svém cvičení přikládá příliš malý význam, čímž se ochuzuje o procvičení pohybů, ke kterým se jinak nedostane a které třeba ani nezná a proto je nemůže cvičit zvlášť. Tím se samozřejmě připravuje o další práci sám na sobě.

Tak jak se někteří bojovníci příliš málo věnují sestavám, tak existuje i opačná pól. Některé školy se striktně drží pouze sestav a nedají na ně dopustit. Většinou se jedná o sportovní formy tradičních bojových umění, které si kladou za cíl provádět efektní bojové sestavy s velkým množstvím akrobatických a gymnastických prvků, které jsou ale ve skutečném boji nepoužitelné, nebo jen velmi zřídka. Cvičenci pak mají problém si sestavy zapamatovat, protože jim „nedávají smysl“, nechápou význam technik a ten jim nemůže být vysvětlen jinak, než dogmaticky. Neupírejme těmto bojovníkům jejich schopnost dokonale ovládat své tělo a provádět na pohled krásné cviky a kombinace. Z tohoto důvodu se také stávají vítězi na různých turnajích a šampionátech, které jsou zaměřeny právě na předvádění sestav, které jsou následně porotou hodnoceny. Bohužel se ale takto vytrácí ten původní smysl, a totiž procvičovat skutečné bojové techniky, které později budou v boji využity. Známe příklady škol, kde je kladen tak silný důraz na provádění efektních soutěžních sestav, že jsou tyto sestavy cíleně vytvářeny a celá škola se specializuje pouze na sestavy.

Abychom takovýmto školám nekřivdili, je třeba dodat, že mnohé z nich doplňují svůj trénink například kickboxem, aby svým tréninkům dodaly nádech skutečného boje. Nezapomínejme, že opravdový boj jednoho proti jednomu by měl být součástí každého cvičícího celku. Pohyby naučené a fyzička nabraná díky katám by se měly trénovat i v živém, nestatickém boji, kdy se každou vteřinou mění podmínky a bojovník musí reagovat. Jedině v konfrontaci se soupeřem může bojovník rozvíjet další faktory, které naopak kata nemůže nabídnout.

Existuje velké množství sestav a jsou vytvářeny pořád nové, stejně jako zapomínány staré. Nejen sestavy pro jednotlivce, ale i sestavy ve dvojicích, kdy se souboj imituje s partnerem. Tyto můžeme často vídat ve filmech, ony perfektně nacvičené choreografie bojových scén. Stejně tak existují sestavy s nejrůznějším množstvím tradičních zbraní. U nich ale nezapomínejme, že zbraně jsou kapitola sama pro sebe a od každého učitele by bylo krajně nezodpovědné učit se zbraněmi úplného začátečníka, který ještě nedokáže dokonale ovládat své vlastní tělo. Zbraň by mu pak dělala velké problémy a byl by přeskočen důležitý krok v jeho vývoji.

V našem stylu Chan Shaolin Si máme jako základ devět sestav Velkého Draka. Tyto sestavy jsou vytvořeny tak, aby obsahovaly jak množství bojových technik, tak plno překroků, přechodů a kombinací, které ve spojení s koordinací očí a dechu poskytují silný základ pro každého bojovníka. Nehledě na to jsou ale dostatečně na pohled atraktivní, o čemž svědčí mnoho medailových úspěchů naší školy. Navzdory tomu si si ale uvědomujeme, v čem tkví hlavní význam sestav a proto pokud mladý cvičenec nedosáhne medaile, víme, že to není neúspěchem stylu. Každý se vyvíjíme jinak a dva lidé po stejně dlouhé době i intenzitě cvičení nemusí být fyzicky na stejné úrovni. Proto vytrvejme ve svém cvičení, i navzdory neúspěchům. Děláme to pro sebe.